Jak je to v praxi?
Čím jsem starší, vnímám to víc a zřetelněji. Všude kam se podívám, na ulicích, v obchodech, v tramvajích i v restauracích - jsou tam ženy, které mají smrt v očích a za něčím se honí. Ženy, které se každé ráno oblékají do pánských kalhotových kostýmů, v šatníku jim dominují tmavé barvy, špičatá ramena a klasické košile. To vše za účelem, abychom zdůraznily, že naše přítomnost a slovo mají i v dnešním světě váhu.
Poznáváte se?
Možná že i vy patříte mezi ženy, které pracují u policie, v armádě, jsou respektované jako významné právničky, bojovnice a velící jednotky, které mají vše a všechny pod palcem. Tak schválně, jak často u sebe nebo v okolí slýcháte věty: "Ne díky, já to zvládnu sama! Já jsem vždycky byla spíš klučičí, rozumím si s nimi víc. Víš, já se v sukni moc necítím, kalhoty jsou pro mě lepší volbou." Známe to všechny a pravdou je, že současný svět je dominován tvrdou mužskou energií! Ale jak už to dávno zpíval James Brown ve své písni „It's a Man's World“, bez ženy by tenhle svět nefungoval a vlastně by ani neměl smysl. A měl pravdu. Já sama vnímám, že žensko-mužský princip a schopnost ho v sobě balancovat a správně používat je náročná disciplína.
Jde to i jinak?
Zkuste se zamyslet: "Kolik žen ve svém okolí znáte, u kterých dominuje jemnost nad sílou? Které netlačí na pilu, ale jsou naopak laskavé a trpělivé? Které vy samy respektujete a možná máte i za svůj ženský vzor?"
Mě aktuálně napadají tři. Tři ženy, které jsou v mé blízkosti, ke kterým vzhlížím, od kterých se učím, a které respektuji a to i v případě, když na plno projeví své emoce. Mají totiž něco, co hodně žen stále nemá a to svůj ženský vnitřní klid a z toho pramenící sílu a zkušenost, že to jde i jinak. Už dospěly do fáze, kdy jim nedává smysl snažit se vyrovnat nebo předčit muže dnešní doby. Přestaly dělat kompromisy a to hlavně samy na sobě, Odstupem času si pak všimnete, že jsou to právě tyto ženy, které mají svůj nezaměnitelný styl. Často nosí vólně rozpuštěné vlasy, oblékají se do elegantních šatů, kolových sukní, experimentují se vzory a barvami a přirozeně vyhledávají siluetu přesýpacích hodin. Jsou oblíbené ve společnosti, v práci a umí si vyhradit čas samy pro sebe. A to nemluvím o tom, jak jsou vnímány u mužů. 😜 Dalo by se vlastně říct, že
jsou tak trochu bohyně.
Jak do této fáze dospět?
Pomalu a postupně. Krok po kroku. Ubíráním na agresivitě a progresivitě, zjemněním, nasloucháním a zklidněním. Svými vlastními chybami, pramenící z neústupného mužského ega a nekonečného chtíče a porovnávání. Odpuštěním si a postupnými kroky pracovat na tom co si jako ženy přejeme, po čem doopravdy toužíme a co si také zasloužíme.
#purplywomen 👘
Krásny článok k zamysleniu....